Párty stanů je dnes na trhu jako hub po dešti. Ne všechny ale patří mezi odolné a kvalitní, o čemž nás zpravidla informuje až podezřele nízká cena. Podle té se ale nedá úplně spolehlivě řídit. Podle čeho tedy poznáme kvalitu?
Nejvhodnější jsou rychlo rozkládací neboli nůžkové stany, které nám mnohé ušetří již v samotném začátku, tedy stavbě. Skládají se ze tří částí – konstrukce, opláštění a kotvící prvky. A právě podle těchto částí se lze dopátrat kvalitního provedení.
Konstrukce bývá buď ocelová nebo hliníková. Ocelová bývá levnější, ale její velkou nevýhodou je, že má tendence rezivět. Tím se stává časem nepoužitelnou. Rezivění navíc ovlivňuje také nedostatečná úprava povrchu ještě před pozinkováním kovu, což je doménou právě těch podivně levných kousků. Oproti tomu hliníkové konstrukce jsou sice dražší, ale díky povrchové úpravě nazvané eloxace jsou velmi pevné. A nerezivějí. Firmy zabývající se pronájmem párty stanů proto často sází právě na tuto konstrukci, která je odolnější a vydrží delší dobu. Ohledně konstrukce je navíc třeba ještě dodat, že musí být celokovová. To znamená, že i spojovací komponenty jsou z kovu, nikoli z plastu.
Opláštění je mnohem složitější. Kromě gramáže materiálu (tedy jeho šířky) dokážete zrakem zhodnotit kvalitu šití, velikost a kvalitu zipů (včetně těch suchých) a také jejich přilnavost. Materiálem bývá polyester, který by měl dosahovat co nejvyšší gramáže, protože to je právě ta vlastnost, která zajišťuje odolnost a dlouhodobost. Dále nás bude zajímat kvalita šití, tedy to, zda jsou pláště dobře střižené a perfektně napnuté. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by v dešti vzniknout kapsa plná vody, která by mohla celý stan shodit. Opláštění musí projít UV stabilizací, která zajistí, že se materiál brzy nezačne trhat a křehnout. Dalším zajímavým parametrem je stálobarevnost (škála od 1 do 8), která udává odolnost vůči vyblednutí. Čím vyšší číslo, tím déle barvy drží a tím je také dražší opláštění. Dalším důležitým prvkem je úprava proti plísni a splnění podmínky snížené hořlavosti.
