Nadané dítě je ve většině případů dítě velmi aktivní, s nízkou potřebou spánku a naopak vysokou potřebou aktivity, objevování a vzdělávání se. Což by často mohlo vyvolat dojem, že je to splněný sen všech rodičů. Ovšem názor, že rodiče vysoce nadaných dětí mají výchovu usnadněnou je zavádějící, ne-li mylný. Výchova takového dítěte je jak fyzicky tak i psychicky náročná a to nejen pro rodiče, ale i sourozence či širší rodinu. Dítě má neustálou potřebu poznávání nových věcí, zjišťování souvislostí a klade nestále otázky.
A nejvíce v raném věku vyžaduje odpovědi a spolupráci od rodičů nebo blízkých příbuzných. Vývoj nadaného dítěte je často označován jako „disproporciální“. Myšlení se vyvíjí velmi zrychleně, naopak motorika, verbální projev a emocionálně-sociální vlastnosti přiměřeně biologickému věku. Tato nerovnováha způsobuje okolí i samotnému dítěti řadu těžkostí. Např. myšlenky, které mají vysokou úroveň, nedokáže zformulovat do slov a vět, tak rychle jak si představuje. Nesouvislost vysokých intelektových schopností a motorických dovedností je také často uváděna experty. Dítě v předškolním věku plynule čte, ale nezvládá dobře běžné denní úkony jako oblékání, zavazování tkaniček apod.
Vysoké nadání může, díky nepochopení okolí, přinést dítěti také řadu problémů, které se následkem tohoto, mohou manifestovat v negativních projevech, jež okolí opět nechápe a odsuzuje. Pokud se například ve škole nudí, buď se stáhne do svého vnitřního světa a výuce nevěnuje pozornost, protože mu nic nepřináší nebo se naopak na sebe snaží strhnout pozornost. Tím se dítě dostává do bludného kruhu, ze kterého není schopno samo najít cestu. V této situaci je pak stěžejní schopnost a pochopení pedagoga.
Hojně uváděným problémem jsou těžkosti v navazování sociálních vztahů. Navázání vztahu s vrstevníky dítěti komplikuje nerovnost jejich intelektu. Dítě své stejně staré spolužáky intelektově převyšuje často i o několik let a je těžké najít společnou řeč. Znovu se může uzavřít do sebe nebo se naopak snažit na sebe upozornit a stát se středem pozornosti. Toto se leckdy děje nevhodným způsobem, čehož důsledkem může být opět konfliktní vztah. Na děti a dospělé působí toto dítě často spíše jako podivín.
